Systémy řízení kvality a jejich vztah ke zdravotnictví

Nejprve několik základních pojmů. Snad každý lékař, sestra, majitel firmy, vedoucí pracovník, si přeje pracovat tak, aby prospíval pacientům, ekonomicky prosperoval, žil v pohodě a vyhýbal se problémům se zdravotními pojišťovnami, kontrolními orgány, neřkuli soudy.

Toho se dá dosáhnout, když má v pořádku zdravotnickou dokumentaci, hospodaření s léky, správně udržované a kalibrované přístroje v souladu s minimálním technickým a věcným vybavením, absolvuje předepsané vzdělávání a školení, provozní hygienický a protiepidemický řád a řadu dalších záležitostí, které jsou dúležité pro správné poskytování zdravotních služeb a ochranu před sankcemi ze strany kontrolních orgánů.

Aby se všechny tyto záležitosti daly dodržet a udržovat v aktuálním stavu, k tomu pomáhá vytvořený systém řízení kvality, který vám určuje, kdy a jak je třeba kontrolovat a aktualizovat jednotlivé oblasti, jak se vypořádat s chybami a stížnostmi pacientů a zvyšovat kvalitu práce.

Všichni chápeme, že úplně jiná je situace v malém zdravotnickém zařízení, kde pracuje jeden lékař se sestrou, jiná situace ve zdravotnické laboratoři a jiná na pracovišti s dvaceti zaměstnanci, operačním sálem a denním stacionářem.

Pokud bychom chtěli měřit všem stejně, způsobili bychom více škod než užitku. Pro malé zařízení stačí vnitřní systém kontroly, který je ze zákona povinný pro všechny a finančně nenáročný, pro laboratoř je vhodná akreditace podle normy ČSN EN ISO 15189, větší zdravotnické zařízení, které může vyčlenit ze svých pracovníků manažera kvality, může zvolit certifikaci podle normy ČSN EN ISO 9001:2009. Je třeba si uvědomit, že všechno, kromě povinného vnitřního systému kontroly představuje značné finanční náklady.

V našem článku se soustředíme na malá zařízení ambulantní a jednodenní péče. Jak už jsme se zmínili, základem povinným pro všechny poskytovatele podle zákona č. 372/2011 Sb. je vnitřní systém řízení kvality, který zahrnuje především základní standardy uvedené ve Věstníku MZ č. 5/2012. Tyto standardy se u ambulantních zařízení týkají bezpečnosti při používání přípravků s vyšší mírou rizikovosti, zavedení optimálních postupů hygieny rukou při poskytování zdravotní péče a řešení neodkladných stavů. K nim je třeba připojit další oblasti, kontrolované zdravotními pojišťovnami, hygienickou službou a SÚKL. U jednodenních a lůžkových jsou požadavky rozšířeny.

Zdravotnických laboratoří se týká akreditace podle normy ČSN EN ISO 15189, která je povinná pro genetické laboratoře a pro ostatní je důležitá z hlediska úhrad výkonů ze zdravotního pojištění. Je třeba počítat s tím, že akreditace podle této normy je značně finančně nákladná.

Větší poskytovatelé zdravotních služeb mohou uvažovat o certifikaci podle normy ČSN EN ISO 9001:2009, která může pomoci zejména středně velkým a velkým zařízením v organizaci provozu a zlepšování kvality, může také přinést nepatrnou bonifikaci ze strany zdravotních pojišťoven, vyžaduje však poměrně vysoké náklady a alespoň částečné vyčlenění pracovníka na funkci manažera kvality.